Nad paradoxy, ke kterým u nás dochází, lze jen kroutit hlavou. Věděli jste například, že nízké příjmy vám zajistí vyšší zdravotní pojištění?
V některých případech lze Českou republiku označit za stát Absurdistán. Nad paradoxy, ke kterým u nás dochází, lze jen kroutit hlavou. Věděli jste například, že nízké příjmy vám zajistí vyšší zdravotní pojištění?
Zdravotní pojištění je povinné, stejně jako sociální pojistné a daň z příjmu. Tu lze díky daňovým zvýhodněním snížit nebo dokonce proměnit v daňový bonus. I přestože jsou dva zaměstnanci se stejnou hrubou mzdou, na dani může každý zaplatit jinou částku. To samé ale nelze říci o zdravotním pojištění.
Zdravotní pojištění je odváděno z hrubé mzdy a činí 13,5 %.
- 4,5 % platí zaměstnanec
- 9 % platí zaměstnavatel
U zdravotního pojištění není stanovena žádná horní hranice, odvádí se vždy jako 13,5 % z hrubé mzdy, a to ať už je jakkoliv vysoká, popřípadě z libovolně vysokého vyměřovacího základu.
OSVČ
Zálohám na zdravotní pojištění se nevyhnou ani OSVČ. U nich se výše zdravotního pojištění počítá z ročního vyměřovacího základu, což je v podstatě polovina hrubého zisku. Minimální vyměřovací základ pro rok 2018 je stanoven na 179 874 Kč, za rok tak musí podnikatel odvést na zálohách alespoň 24 283 Kč.
Příklad: Pan Dvořák je živnostník. Za rok 2018 si vydělal 240 000 Kč, jeho reálný vyměřovací základ činí 120 000 Kč.
- Vyměřovací základ je nižší než stanovený limit, proto je při výpočtu pojistného přihlíženo k částce 179 874 Kč.
- Pan Dvořák musí za rok odvést na pojistném 24 283 Kč, což je 10,1 % z jeho příjmu.
Pokud by měl pan Dvořák příjmy osmkrát vyšší, pak by jeho efektivní sazba činila kolem 6 až 7 %, poměrově by tak na zdravotní pojištění padlo z jeho příjmu méně než při jeho současných výdělcích.
