Délka dovolené se různí. Má zaměstnavatel právo na krácení volna?

Kateřina Doležalová
4.5
Rubrika: Rádce5 minut čtení

Nárok na dovolenou má každý zaměstnanec.

Nárok na dovolenou má každý zaměstnanec. Délka se však liší u státních zaměstnanců, u osob pracujících na zkrácený úvazek a u nových pracovníků. Zákoník práce stanovuje délku i termín dovolené.

Délka dovolené pro zaměstnance je ze zákona stanovená na čtyři týdny. Nutné je však být minimálně rok v pracovním poměru a odpracovat u zaměstnavatele alespoň 60 dnů. Někteří zaměstnavatelé nabízí prodlouženou délku dovolené jako vítaný benefit.

Některé pracovní pozice mají nárok na 8 týdnů volna

Zaměstnanci specifických pracovních pozic mají nárok na více dní volna. Zákoník práce stanovuje státním zaměstnancům dovolenou v délce pěti týdnů, učitelům a pedagogům v délce osmi týdnů.

Týden dodatkové dovolené mohou využít také osoby vykonávající zvlášť obtížnou práci. Jedná se například o některé pozice ve vězeňských či záchranných službách, o pracující osoby v tropických oblastech nebo o zaměstnance vystavené ionizujícímu záření či přímému nebezpečí nákazy.

Krácení dovolené nesouvisí jen se zkráceným úvazkem

Ti, jejichž pracovní směna je dvanáctihodinová, mají nárok na kratší dovolenou. Díky delší denní pracovní době vznikají zaměstnancům dny volna během rozpisu směn. Kvůli tomu je délka dovolené zkrácena. Konkrétně dle zákoníku práce zaměstnanci vzniká nárok na „tolik pracovních dnů, kolik jich na dobu dovolené připadá v celoročním průměru.“

Pracovníci na zkrácený úvazek (ne)musí počítat i se zkrácenou dovolenou. Vše záleží na počtu odpracovaných dní. Je-li denní směna šest hodin pět dní v týdnu, pak dovolená činí čtyři týdny. Je-li však denní směna osm hodin dva dny v týdnu, potom se dovolená krátí, a to na osm dní za rok.

Pokud zaměstnanec u svého zaměstnavatele ještě neodpracoval povinný jeden rok, pak ho také čeká krácení dovolené. Poměrná část se vypočítává jako 1/12 roční dovolené za každý měsíc trvání zaměstnaneckého poměru.

Krácení volna čeká i dlouhodobě nemocné

Na krácení dovolené má zaměstnavatel nárok i v případě, že zaměstnanec do práce nechodí z jiných důvodů než zákonem stanovených. Méně dní volna v tomto případě čekají pracovníky také tehdy, jsou-li v zaměstnaneckém poměru déle než jeden rok a mají odpracováno 60 dní. Jedná se například o dlouhodobě nemocné osoby.

Naopak nejedná se o pracující, kteří trpí nemocí z povolání, jsou na mateřské či rodičovské dovolené nebo například o ty, kterým není umožněno vykonávat práci kvůli překážkám ze strany zaměstnavatele.

Termín dovolené určuje zaměstnavatel i pracovník

Celozávodní dovolené jsou důkazem toho, že termín má ze zákona určovat zaměstnavatel. Dále je stanoveno, že zaměstnanec má být minimálně 14 dní předem informován a že mu má být umožněno čerpat dovolenou vcelku.

Ovšem v mnohých případech se zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou na termínu i délce dovolené. Ta bývá většinou kratší, i tak by ale dle zákoníku práce měla trvat alespoň 14 dní. Je-li stanoveno pro všechny zaměstnance hromadné čerpání dovolené, pak její délka nesmí přesáhnout zmiňovaných 14 dní. Pracovníkům musí zbýt další dva týdny volna k jejich potřebě.

Určování termínu dovolené je tak trochu ošemetné. Zaměstnavatel musí přihlížet k zájmům zaměstnance. Ten, pokud potřebuje dovolenou v době prázdnin dětí nebo pro odjezd na léčení do lázní, má právo na její čerpání. Jestliže by navíc zaměstnavatel již schválené dny volna zrušil, pak je jeho povinností zaplatit vzniklé náklady.

Převádění dovolené do dalšího roku je možné

Občas nastane situace, kdy není možné řádně vyčerpat veškerou dovolenou v příslušném kalendářním roce, a to ať už z důvodu nemocenské, mateřské nebo z nepředvídatelného provozního důvodu zaměstnavatele.

V takových případech musí zaměstnavatel umožnit zaměstnanci čerpat zbývající dovolenou v následujícím kalendářním roce. Dovolenou je nutné písemně nahlásit alespoň dva týdny předem.

Převést dny volna do dalšího roku lze samozřejmě i tehdy, nenastane-li žádná překážka pro řádné čerpání v příslušném roce. Vše záleží na domluvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.